První zrádce

Tommaso Buscetta, známý též jako Don Masino, je fascinující postavou, která po sobě zanechala nesmazatelnou stopu v historii boje proti mafii. Narodil se v roce 1921 v Palermu jako nejmladší ze 17 dětí v chudé rodině, oženil se brzy a už v šestnácti měl dva syny. Na dráhu zločinu se vydal v roce 1945, brzy prokázal své dovednosti a v hierarchii Cosa Nostry začal rychle stoupat. Pronásledován italskou justicí uprchnul v roce 1963 do Spojených států a pak do Brazílie. To mu vyneslo přezdívku „pán dvou světů“.
Ale Buscettovo impérium se mělo brzy zhroutit. Byl zatčen brazilskou policií a následně uvězněn a mučen v Itálii. V roce 1980 se mu podařilo z vězení uprchnout a vrátil se do Brazílie, aby se vyhnul válce mezi mafiemi. Po svatbě s Cristinou, jeho třetí ženou, mladou Brazilkou, s níž měl dvě děti, Buscettu znovu zatkla brazilská policie. Hluboce ho zasáhlo, když byli jeho nejbližší, především dva nejstarší synové, zavražděni, a tak se pokusil otrávit. Ale v poslední chvíli se ho podařilo zachránit a byl vydán do Itálie, kde dospěl k rozhodnutí, jež změnilo jeho život i mafii. Setkal se se soudcem Falconem a začal s ním spolupracovat. Informace, které Buscetta poskytl italským úřadům, byly zatím nejdůležitější, co se jim podařilo získat. Poprvé bylo možné oslabit Cosa Nostru. 475 lidí bylo obviněno a „maxiproces“ se konal přímo v Palermu. Buscetta byl klíčovým svědkem a svým vystoupením u svědeckého pultíku velmi riskoval. Cosa Nostru si tím sice znepřátelil, ale navzdory nebezpečí od svého rozhodnutí neustoupil: „Cosa Nostra v minulosti neměla nic společného s perverzní organizací, jakou je dnes. [...] Rozhodl jsem se spolupracovat s úřady, abych vyvrátil přesvědčení, že Cosa Nostra staví na úctě a důstojnosti. Tyto hodnoty jsou pohřbeny pod hromadami nevinných obětí.“ Tato zločinecká organizace mu zabila dvě děti, další členy rodiny a přátele. Na konci procesu bylo 360 odsouzených. V roce 1992 byl zavražděn soudce Falcone. Buscetta se ale nezastavil a odhalil spojení mezi mafií a italskými politiky. Odhalení Dona Masina kompromitovala mocné muže, jako byl Giulio Andreotti, bývalý předseda vlády. Aby si zachoval anonymitu a mír, podstoupil plastickou operaci a odstěhoval se nejdřív do Brazílie a pak do Spojených států, kde strávil zbytek života v rámci programu na ochranu svědků.
Největším Buscettovým vítězstvím ovšem byl jeho odchod: po životě plném vražd a vyřizování účtů dokázal dožít poslední dny v míru. Zemřel na rakovinu v roce 2000.

Maria Cristina de Almeida Guimarães byla Buscettovou třetí a poslední manželkou a také matkou jeho nejmladších dětí. Byla Brazilka a také výrazně mladší než on. Vášnivá, silná, bystrá žena, jež byla vždy ve středu pozornosti, což ji značně odlišovalo od ostatních typických mafiánských manželek, které žily ve stínu svých mužů. Cristina byla aktivní, inteligentní a samostatná – byla klíčovou postavou v Buscettově životě a hrála ústřední roli v jeho rozhodnutí zradit mafii.

Salvatore Riina se narodil 16. listopadu 1930 v Corleone a zemřel 17. listopadu 2017 v Parmě. Byl známý též jako Totò Riina a v sicilském dialektu mu přezdívali „Totò u curtu“ (Krátký) kvůli malé výšce (158 cm) a „La Belva“ (Bestie, Zvíře) kvůli jeho krutosti.
Totò byl jedním z nejvlivnějších členů sicilské mafie. Během své zločinecké kariéry zabil osobně asi čtyřicet lidí a je podezírán, že nařídil zavraždit dalších 110 osob. V osmdesátých a začátkem devadesátých let vedl Riina a jeho mafiánská rodina Corleonesi neúprosný a násilný boj proti konkurenčním zločincům i italskému státu, jehož dva soudci bojující proti mafii Giovanni Falcone a Paolo Borsellino byli zavražděni v roce 1992 s odstupem pouhých dvou měsíců. Mafiánský teror se šířil mezi lidmi a úřady byly nuceny zavést přísná opatření, což v roce 1993 vedlo k zatčení a uvěznění Riina a několika jeho společníků. Byl odsouzen na doživotí a zemřel v roce 2017 na rakovinu poté, co zmínky o jeho možném propuštění ze zdravotních důvodů vedly k vlně veřejného pobouření.

Salvatore Contorno, známý jako Totuccio Contorno (narozen 20. května 1946 v Palermu na Sicílii), byl bývalým mafiánským žoldákem pod velením Stefana Bontadeho. Později svědčil během maxiprocesu. Do Cosa Nostry vstoupil v roce 1975. Byl Bontadeho oblíbeným zabijákem a býval spojován s Tommasem Buscettou. Během války mafií chtěl Contorna zlikvidovat klan Corleonesi, ale jemu se podařilo uniknout a ochránit sebe i svou rodinu. Inspirován Buscettou se rozhodl spolupracovat s italskými úřady.

Pippo Calò, oficiálním jménem Giuseppe Calò, se narodil 30. září 1931 v sicilském Palermu. Byl velice vlivným členem Cosa Nostry a přezdívali mu „Pokladník mafie“, protože byl zapleten do řady případů praní špinavých peněz. Přestože byl blízkým přítelem Tommasa Buscetty, rozhodl se na začátku osmdesátých let podpořit jeho hlavního rivala Tota Riinu. Po několika letech na útěku byl 30. března 1985 zatčen a souzen v rámci palermského maxiprocesu za praní špinavých peněz, spolčování s mafií, vraždu a organizované vyděračství. Byl odsouzen ke dvěma doživotním trestům. Aktivním členem Cosa Nostry zůstal i ve vězení, kde si žil v luxusu obsluhován méně vlivnými vězni. Ke zločinům Pippa Calòa patří i bombový útok na vlak z Neapole do Milána v roce 1984, při němž zemřelo 15 osob a 116 jich bylo zraněných.

Giovanni Salvatore Augusto Falcone, narozen v Palermu 18. května 1939 a zavražděn 23. května 1992 v Capaci, byl italským soudcem oddaným boji proti mafii. Jeho vraždu objednal Totò Riina, hlava klanu Corleonesi. Falcone se proslavil, když přijal svědectví jednoho z nejvýznamnějších informátorů z řad Cosa Nostry, Tommasa Buscetty, známého též jako „Don Masino“. Na základě tohoto svědectví spustil v Palermu v roce 1986 tzv. maxiproces, který zahájil se svým přítelem Paolem Borsellinem (jehož pár měsíců po Falconem také zavraždili). Budova palermského trestního soudu nepojala všech 475 obviněných, kteří měli před tribunálem stanout, proto vznikla soudní síň přezdívaná „bunkr“. Falcone požádal o další prostředky k pronásledování mafie, ale nedostalo se mu jich dost rychle. Z Giovanniho Falconeho se stal hrdina a ikona známá po celé Itálii. Stal se ale i nepřítelem číslo jedna a hlavním cílem Cosa Nostry. Policejní eskorta na ochranu Giovanniho Falconeho nestačila. 23. května 1992 na něj Cosa Nostra spáchala atentát, o němž se dodnes hovoří jako o „capacijském masakru“.